prof. MUDr. Ivana Štětkářová, CSc., FEAN, MHA

Degenerativní onemocnění páteře patří mezi civilizační choroby, jejichž výskyt se posouvá do stále mladších věkových skupin. Je velkým celospolečenským problémem, zejména pokud dochází k postižení nervového systému, a tím k dlouhodobé invalidizaci nemocného. Tyto obtíže jsou spojeny s degenerativními změnami páteře (spondylóza, spondylartróza, diskopatie) a nejčastěji se projevují jako prosté bolesti zad. Důležité je rozpoznat varovné příznaky (koncepce tzv. červených praporků), jejichž přítomnost zvyšuje riziko závažného onemocnění páteře, vnitřních orgánů nebo postižení nervového systému. Spondylogenní cervikální myelopatie (SCM) se vyskytuje v 5–10 % pacientů se symptomatickou krční spondylózou. Kromě míšního postižení bývá u spondylózy také radikulopatie (samostatně) nebo v kombinaci. V rozvinutém stadiu diagnostika nedělá obtíže, ale na začátku je třeba vyloučit jiné nemoci s podobným klinickým obrazem, například syringomyelii, míšní nádor či ALS. SCM vzniká v rámci zhoršujících se degenerativních změn zejména krční páteře, které zužují páteřní kanál. Podílí se na tom dorzální osteofyty, výhřezy meziobratlových plotének, posuny obratlů s nestabilitou. SCM je nejčastější příčinou postižení míchy u osob nad 50 let. Rizikovými faktory vzniku jsou vyšší věk, mužské pohlaví, kouření, mikrotraumata krční páteře. Důležitou roli při vzniku manifestních klinických obtíží má vrozeně úzký páteřní kanál a zhoršené cévní zásobení v oblasti krční intumescence. Komprese míšních struktur nastává také při degenerativních změnách vazů, zejména při zbytnění a osifikaci ligamentum longitudinale posterior a ligamentum flavum. Zlatým standardem v diagnostice je použití zobrazovacích metod (magnetická rezonance, CT, rtg, myeloCT, apod.). Tyto metody spolehlivě určí anatomické poměry v páteřním kanále včetně struktur, které se nacházejí v blízkosti míchy a kořenů. K finální diagnostice SCM je však stále nutná vzájemná korelace morfologických a funkčních metod, doplněná podrobnou anamnézou a objektivním klinickým nálezem. V případě lehkého postižení s malým neurologickým nálezem a bez významné poruchy chůze a neobratnosti prstů se u SCM doporučuje konzervativní postup. Pokud je přítomný středně těžký a těžký neurologický deficit, trvají neztišitelné bolesti (zejména kořenové) a zhoršuje se původně lehký nález, pak je indikována relativně rychle chirurgická léčba.