Solen: On-line kurz pro praktické neurology III

Včasná léčba RS v první linii u mladých žen

MUDr. Zuzana Rous, Ph.D.

Roztroušená skleróza (RS), pokud není léčená, stává se nejčastější neurologickou příčinou invalidity mladých pacientů. Je tedy důležité začít léčbu RS včas. Vzhledem k tomu, že nejčastěji je diagnóza stanovená v reprodukčním věku, je v případě mladých žen rovněž důležité vést léčbu správně i s ohledem na případné těhotenství. Cílem imunomodulační léčby je stabilizovat nemoc, oddálit progresi disability a umožnit tak pacientům vykonávat jejich práci, věnovat se koníčkům a v neposledním řadě jim umožnit mít rodinu.

Zánětlivá bolest zad jako časný příznak spondyloartritid

MUDr. Jan Voříšek

Spondyloartritidy (SpA) je souhrnný název pro heterogenní skupinu zánětlivých onemocnění, která mají společné klinické rysy, ale také i genetickou predispozici. Mezi tyto společné příznaky patří familiární agregace, častý výskyt antigenu HLA B27, tendence ke vzniku sakroiliitidy a spondylitidy, periferní asymetrická oligoartritida predilekčně postihující klouby dolních končetin, entezitidy, daktylitidy a časté mimoskeletální projevy – především postižení gastrointestinálního traktu, oční a kardiální postižení. Podle převažujícího postižení je můžeme dělit na převážně axiální formu a převážně periferní formu. Druhým možným hlediskem je dělení na jednotlivé klinické jednotky (mezi tradiční jednotky patří především ankylozující spondylitida a psoriatická artritida). Pojem axiální spondyloartritida zahrnuje všechny axiální formy onemocnění, včetně časného onemocnění bez rentgenového průkazu poškození tzv. non-radiografická axiální spondyloartritida. V současné době pak můžeme využít nová moderní klasifikační kritéria ASAS pro axiální SpA, hlavní význam této nové klasifikace spočívá především v umožnění časné diagnostiky axiální formy onemocnění. Při časném stanovení diagnózy je větší šance na úspěch léčby a snížení rizika vzniku nevratných poškození. Odlišení predominantního axiálního a periferního postižení je důležité z pohledu terapeutického přístupu, neboť periferní artritidy jsou vesměs úspěšně ovlivnitelné konvenčními chorobu modifikujícími léky (např. methotrexát či sulfasalazin), zatímco u axiální formy nejsou tyto léky příliš úspěšné. Axiální SpA se typicky začíná projevovat již v rané dospělosti, kdy dominantním příznakem bývá bolest zad. Zánětlivá bolest zad se u těchto pacientů projevuje pozvolným nástupem obtíží, mírní se rozcvičením, maximum obtíží bývá v druhé polovině noci, v klidu se pak nedostavuje úleva. V České republice se průměrná doba od prvních bolestí zad k diagnóze ankylozující spondylitidy pohybuje kolem 9 let. Až 60 % pacientů bylo v průměru při desetiletém trvání onemocnění invalidních a 34 % vyžadovalo dopomoc druhé osoby při běžných denních činnostech. Z těchto dat vyplývá nutnost časné diagnostiky onemocnění. Nerozpoznání onemocnění je spojeno s trvalým postižením pacienta, přičemž nevratné poškození se objevuje již při relativně krátké době trvání nemoci. Argumentem pro časnou diagnostiku je prokázaná lepší odpověď na léčbu při krátkém trvání onemocnění.

Cervikální myelopatie

prof. MUDr. Ivana Štětkářová, CSc., FEAN, MHA

Degenerativní onemocnění páteře patří mezi civilizační choroby, jejichž výskyt se posouvá do stále mladších věkových skupin. Je velkým celospolečenským problémem, zejména pokud dochází k postižení nervového systému, a tím k dlouhodobé invalidizaci nemocného. Tyto obtíže jsou spojeny s degenerativními změnami páteře (spondylóza, spondylartróza, diskopatie) a nejčastěji se projevují jako prosté bolesti zad. Důležité je rozpoznat varovné příznaky (koncepce tzv. červených praporků), jejichž přítomnost zvyšuje riziko závažného onemocnění páteře, vnitřních orgánů nebo postižení nervového systému. Spondylogenní cervikální myelopatie (SCM) se vyskytuje v 5–10 % pacientů se symptomatickou krční spondylózou. Kromě míšního postižení bývá u spondylózy také radikulopatie (samostatně) nebo v kombinaci. V rozvinutém stadiu diagnostika nedělá obtíže, ale na začátku je třeba vyloučit jiné nemoci s podobným klinickým obrazem, například syringomyelii, míšní nádor či ALS. SCM vzniká v rámci zhoršujících se degenerativních změn zejména krční páteře, které zužují páteřní kanál. Podílí se na tom dorzální osteofyty, výhřezy meziobratlových plotének, posuny obratlů s nestabilitou. SCM je nejčastější příčinou postižení míchy u osob nad 50 let. Rizikovými faktory vzniku jsou vyšší věk, mužské pohlaví, kouření, mikrotraumata krční páteře. Důležitou roli při vzniku manifestních klinických obtíží má vrozeně úzký páteřní kanál a zhoršené cévní zásobení v oblasti krční intumescence. Komprese míšních struktur nastává také při degenerativních změnách vazů, zejména při zbytnění a osifikaci ligamentum longitudinale posterior a ligamentum flavum. Zlatým standardem v diagnostice je použití zobrazovacích metod (magnetická rezonance, CT, rtg, myeloCT, apod.). Tyto metody spolehlivě určí anatomické poměry v páteřním kanále včetně struktur, které se nacházejí v blízkosti míchy a kořenů. K finální diagnostice SCM je však stále nutná vzájemná korelace morfologických a funkčních metod, doplněná podrobnou anamnézou a objektivním klinickým nálezem. V případě lehkého postižení s malým neurologickým nálezem a bez významné poruchy chůze a neobratnosti prstů se u SCM doporučuje konzervativní postup. Pokud je přítomný středně těžký a těžký neurologický deficit, trvají neztišitelné bolesti (zejména kořenové) a zhoršuje se původně lehký nález, pak je indikována relativně rychle chirurgická léčba.

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny a deprese

MUDr. Jan Hubeňák, Ph.D.

Nejčastější metodou léčby deprese je podávání antidepresiv. Většina v současnosti dostupných antidepresiv účinkuje na principu monoaminové teorie deprese. Antidepresiva korigují nedostatek monoaminových přenašečů (zejména serotoninu, noradrenalinu a dopaminu) v synaptických štěrbinách mezi neurony. Jen samotná korekce přenosu monoaminů ale nemusí vést k dostatečné odpovědi na léčbu. Dalším faktorem vyvolávajícím depresi je zánět. V augmentaci léčby deprese se tak uplatní i protizánětlivě působící doplňky stravy. Narůstá počet důkazů pro podávání přípravků se zvýšeným podílem eikosapentaenové kyseliny, jejichž užívání vede k úlevě od deprese.

Virová pandemie a úzkostné poruchy

MUDr. Sylva Racková, Ph.D.

Virová pandemie a úzkostné poruchy (MUDr. Sylva Racková, Ph.D.) Banner Schwabe Výskyt úzkostných poruch v populaci je velmi vysoký. Celoživotní prevalence se pohybuje kolem 30 %. Mají výrazný dopad na kvalitu života, zvyšují mortalitu. Během současné pandemie jsou již k dispozici data, že dochází k poměrně výraznému nárůstu výskytu úzkostných a depresivních potíží v populaci. Podobná data a zkušenosti máme k dispozici již z minulých letech po proběhlé ekonomické krizi v roce 2008, která vedla ke zvýšení výskytu psychických poruch a sebevražd. Lze tedy předpokládat, že nás ještě další nárůst teprve čeká. Důležitá je včasná a správná léčba úzkosti, dále dobře fungující a dostupná lékařská péče. V prezentaci jsou zmíněny jak nefarmakologické, tak farmakologické možnosti léčby úzkosti.