Atopie z pohledu alergologie
MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Problematika endotypizace zánětu u bronchiálního astmatu se v poslední době dostala do širokého povědomí všech specialistů pečujících o pacienty s bronchiálním astmatem. Naše česká doporučení pro diagnostiku a léčbu této choroby jsou v tomto směru velmi návodná a apelují na opakované vyšetření eosinofilů v periferní krvi, hladin ECP, celkového IgE (včetně alergologického vyšetření) a měření frakce NO ve vydechovaném vzduchu (FeNO) pro průkaz přítomnosti eosinofilního (nebo nověji type 2-high) zánětu v dýchacích cestách (eosinofilní / type 2-high / astma). Tato forma astmat se následně dělí na eosinofilní alergické (Th2-high) astma a eosinofilní nealergické (ILC2-high) astma. Pokud u uvedených parametrů opakovaně neodhalíme jejich zvýšení, je astma zpravidla označováno jako non-eosinofilní, nebo nověji type 2-low. Stanovení zánětlivého endotypu je nezbytnou podmínkou léčby zejména těžkých forem bronchiálního astmatu, která inklinují k nasazení biologik, neboť definuje ty pacienty, kteří z ní mohou profitovat.