Úvodní slovo

MUDr. Martin Tichý, Ph.D.

Atopie z pohledu dermatologie

MUDr. Martin Tichý, Ph.D.

Nové poznatky v oblasti imunopatogeneze atopické dermatitidy (AD) s prokázanou významnou rolí Th2 lymfocytů se přenášejí do klinické praxe v podobě možnosti využití cílenějších a efektivnějších terapeutických metod. Konkrétně se jedná o léčbu biologickou a potencionálně o terapii malými molekulami z kategorie inhibitorů janus-kináz (JAK). Dlouhodobá kontrola těžkých forem AD byla před vstupem této cílené léčby velice problematická. Výčet jednotlivých preparátů a jejich limity jsou předmětem prezentace. Aktuálně jediným preparátem ze skupiny moderních, cíleně působících léčiv, hrazených ze zdravotního pojištění, je biologický preparát dupilumab. Jde o humánní monoklonální protilátku proti alfa podjednotce receptoru pro interleukin 4 (IL 4), která působí inhibičně na IL 4 a IL13. Efektivita a bezpečnost dupilumabu byla prověřena v klinických studiích a výborné terapeutické výsledky se potvrzují v klinické praxi. Lze říci, že stejně jako u psoriázy i u AD přineslo zavedení biologické léčby do klinické praxe průlom v léčbě těchto imunitně podmíněných onemocnění. Výborný efekt dupilumabu je demonstrován v závěru prezentace na kazuistickém sdělení.

Atopie z pohledu imunologie

prof. MUDr. Ilja Stříž, CSc.

Pohled na patogenetické mechanismy alergického zánětu se v posledních desetiletích zásadně změnil. I když nikdo nepochybuje o tom, že žírné buňky s eosinofilními leukocyty a jejich aktivace jsou stále zodpovědné za klinickou manifestaci alergických onemocnění, současný pokrok v chápání imunologických mechanismů nám nabízí léčebné zásahy do časnějších fází alergického zánětu a jeho regulace. U alergií dochází ke změnám v poměrech cytokinů, molekul mezibuněčné komunikace, které vedou k převaze a nadprodukci tzv. Th2 cytokinů- interleukinů IL-4, IL-5 a IL-13. Zatímco IL-5 reguluje výhradně funkce eosinofilních leukocytů, IL-4 a IL-13 jsou zodpovědné za tvorbu IgE protilátek a mají komplexní prozánětlivý účinek i na buňky mimo rámec imunitního systému, např. epiteliální buňky nebo fibroblasty. Biologická léčba cílená na Th2 cytokiny tak představuje velmi atraktivní terapeutický zásah zejména u pacientů s astmatem nebo alergickou dermatitidou, kde není tradiční léčba dostatečně účinná.

Atopie z pohledu pediatrie

prof. MUDr. František Kopřiva, Ph.D.

Atopie je dědičný sklon k alergii, který může vést k onemocnění jako např. atopický ekzém, bronchiální astma, polinóza, kopřivka, alergie na potraviny, angioedém aj. Je charakterizována zvýšenou tvorbou imunoglobulinu E, který se podílí po setkání s alergenem na vyplavení některých látek (např. histaminu, leukotrienů) způsobujících zvýšenou permeabilitu cév, bronchokonstrikci, tvorbu edému aj. Genetická predispozice je polygenně autozomálně recesivní. Alergická onemocnění se manifestují klinicky pod postupně sílícím vlivem zevního prostředí na kůži ve formě ekzému, na bílkovinu kravského mléka, ale postupně i na další potraviny – alergie potravinové a následně na inhalační alergeny – alergie dýchacích cest (astma bronchiale, alergická rýma), což nazýváme jako atopický pochod. Th2 lymfocyty vedou k rozvoji alergického zánětu v postižených orgánech. Novou populací ovlivňující manifestace alergií jsou vrozené lymfoidní buňky ILC. Atopie se může manifestovat i v dospělém věku, a tak „lásku a atopii neutajíš…“.

Atopie z pohledu alergologie

MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.

Problematika endotypizace zánětu u bronchiálního astmatu se v poslední době dostala do širokého povědomí všech specialistů pečujících o pacienty s bronchiálním astmatem. Naše česká doporučení pro diagnostiku a léčbu této choroby jsou v tomto směru velmi návodná a apelují na opakované vyšetření eosinofilů v periferní krvi, hladin ECP, celkového IgE (včetně alergologického vyšetření) a měření frakce NO ve vydechovaném vzduchu (FeNO) pro průkaz přítomnosti eosinofilního (nebo nověji type 2-high) zánětu v dýchacích cestách (eosinofilní / type 2-high / astma). Tato forma astmat se následně dělí na eosinofilní alergické (Th2-high) astma a eosinofilní nealergické (ILC2-high) astma. Pokud u uvedených parametrů opakovaně neodhalíme jejich zvýšení, je astma zpravidla označováno jako non-eosinofilní, nebo nověji type 2-low. Stanovení zánětlivého endotypu je nezbytnou podmínkou léčby zejména těžkých forem bronchiálního astmatu, která inklinují k nasazení biologik, neboť definuje ty pacienty, kteří z ní mohou profitovat.