MUDr. Tomáš Novák, Národní ústav duševního zdraví, Klecany

Depresivní porucha patří k nejčastějším psychiatrickým komplikacím cévních mozkových příhod (CMP), která se v období pěti let po CMP rozvine u třetiny pacientů. Depresivní porucha po CMP (poststroke depression, PSD) je spojena s vyšší mortalitou, vyšším rizikem další CMP, vyšší mírou motorického postižení, nižší mírou samostatnosti, horší úrovní aktivit každodenního života, nižší kvalitou života, horšími výsledky rehabilitace a výraznějším kognitivním a exekutivním postižením. Vyšší riziko PSD bylo zjištěno u osob s anamnézou předchozí deprese, při rozsáhlejší CMP a při vyšší míře postižení motorického i kognitivního. Proti tomu spojitost mezi lokalizací CMP, věkem, pohlavím, typem CMP, rizikovými faktory CMP či sociální situací nebyly jednoznačně prokázány. Etiologie PSD je komplexní a zahrnuje faktory biologické (genetické faktory, narušení monoaminergních drah, prozánětlivé procesy, aktivace HPA osy a narušení synaptogeneze) i psychosociální (chronický stres spojený s tělesným omezením, narušeným fungováním, ztrátou pracovního uplatnění a další). Diagnostika PSD není jednoduchá z důvodů překryvu příznaků CMP a deprese, ale i pro omezený report subjektivních obtíží pro fatické a kognitivní narušení nemocných. Pro časný záchyt PSD jsou doporučovány různé stupnice určené k objektivnímu i subjektivnímu hodnocení, jednoznačná volba nástroje však není pevně stanovena. S ohledem na vysoké riziko rozvoje deprese po CMP jsou vedle léčby zkoušeny i preventivní programy, předně farmakologické. Preventivní podávání antidepresiv (AD) bylo ověřováno v několika studiích se zahájením léčby do tří měsíců po CMP a souhrn výsledků ukazuje vedle snížení výskytu PSD i na zlepšení v dalších oblastech fungování, předně tam, kde jsou AD podávána alespoň rok. Nevyřešená otázka možného vyššího rizika krvácivých stavů spojovaných s nejčastěji užívanými AD (SSRI), nicméně zatím brání shodě na plošném preventivním podávání AD po CMP. Efekt AD u rozvinuté PSD byl testován v řadě studií a souhrny ukazují středně velký účinek s náznakem lepších výsledků u PSD s pozdějším nástupem a při delším podávání AD. Existují nicméně studie s negativními výsledky. Jako první volba se opět uplatňují AD ze skupiny SSRI, s ohledem na minimum interakcí, předně escitalopram či sertralin, které prokázaly bezpečnost a účinnost i u pacientů s jinými závažnými onemocněními. Psychosociální intervence pak farmakoterapii vhodně doplňují, zvyšují motivaci k léčebným postupům a přinášejí též snížení zátěže pro pečovatele. Možnosti stimulačních metod (transkraniální magnetické a elektrické stimulace) jsou zatím spíše omezené, byť lze při rozvoji technologií očekávat v budoucnu jejich širší uplatnění.