doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D.

Nad prezentovanou kazuistikou staršího diabetika se srdečním selháním po proběhlém němém infarktu myokardu při kombinaci prakticky neléčených rizikových faktorů (hypertenze a hyperlipidemie) se zamýšlím nad otázkou, zda jsme mohli jeho osud časnou intervencí rizikových faktorů změnit. Koncept časného stárnutí cév ukazuje, že souběžnou a dlouhodobou intervencí těchto klíčových rizikových faktorů, ideálně hned od jejich zjištění (např. ve středním věku), jsme schopni stárnutí cév zpomalit a prodloužit tak dobu života bez nemoci, v dobré kvalitě. Role lékaře je klíčová v motivaci pacienta k léčbě. Pouze pacient, který problém pochopí, je schopen a ochoten se dlouhodobě léčit, i když mu léčba obvykle nepřináší okamžitý benefit, ale jedná se o investici do budoucna. Celoživotní expozice nízkým hodnotám LDL-cholesterolu a cílovým hodnotám krevního tlaku vede k dramatickému poklesu kardiovaskulárních příhod a mortality. K vysvětlení významu rizikových faktorů je, zvláště u pacientů v mladším středním věku, vhodnější využít tabulky cévního věku, které komplexním způsobem zhodnotí stáří cév pacienta (na rozdíl od tabulek rizika SCORE, dle kterých se hlavně mladší pacienti, i přes kumulaci rizikových faktorů, pohybují většinou v oblasti nízkého desetiletého rizika srdečně-cévní příhody). Compliance s léčbou můžeme dále zvýšit vhodnou volbou preparátu (ideálně fixní kombinace antihypertenziv a statinů). Kombinace statinu s antihypertenzivy je dle studií nákladově efektivní (bez ohledu na výši kardiovaskulárního rizika) a prodlužuje život v dobré kvalitě.