MUDr. Marta Olejárová, CSc., Revmatologický ústav Praha

Spondyloartritidy (SpA) jsou skupinou chronických zánětlivých revmatických onemocnění, u nichž dominuje postižení klubů páteře. Do této skupiny řadíme ankylozující spondylitidu (AS), psoriatickou artritidu, enteropatické artritidy a další. Mimo postižení páteře můžeme nacházet u těchto nemocných i artritida periferních kloubů, daktylitidy, entezitidy a různé mimokloubní příznaky (záněty oční, exantémy aj.). Rozvoj spondyloartritid je asociován s antigenem HLA B27, který nacházíme např. u více než 90 % pacientů s AS. Diagnóza spondyloartritid je založena na typickém klinickém obraze, kterému dominují bolesti zad zánětlivého typu a artritidy periferních kloubů. V praxi však činí obvyklá doba mezi objevením se příznaků AS do stanovení diagnózy 5-10 let (v ČR cca 9 let). Proto byla ve snaze o časnější diagnostiku SpA navržena nová klasifikace spondyloartritid, která dělí tato onemocnění podle převládajícího postižení na axiální a periferní formu. Nově zavedený pojem axiální spondyloartritida tak zahrnuje všechny formy spondyloartritid s axiálním postižením, bez nutnosti přítomnosti RTG poškození. Axiální spondyloartritida může mít tedy formu radiografickou – s vyjádřenými změnami na RTG sakroiliakálních kloubů, ale i neradiografickou, kdy mohou být zánětlivé změny patrné na MR nebo jsou přítomny jiné typické projevy. Základním předpokladem časné diagnózy je rozpoznání pacienta se zánětlivou bolestí zad, jenž by měl být následně co nejdříve podroben podrobnému revmatologickému vyšetření včetně zobrazovacích metod. Tato bolest se objevuje u mladších jedinců v oblasti kříže a dolní části zad, bývá tupá, její intenzita může kolísat, vyzařovat na zadní povrch kyčlí a přecházet střídavě z jedné strany na druhou. Bolest bývá nejintenzivnější brzy nad ránem, nemocné probouzí a nutí hledat úlevu rozcvičením nebo v teplé sprše. Nemocní nepociťují úlevu v klidu, naopak ranní bolest a ztuhlost se zmírňuje rozcvičením. Zánětlivá bolest zad ej v současné době definovaná jako chronická bolest trvající déle než 3 měsíce s nástupem v mladém věku (do 40 let) a pozvolným začátkem, zmírňující se rozcvičením a bez pocitu úlevy v klidu a s maximem v druhé polovině noci až nad ránem. Díky včasnému rozpoznání popsaného typu bolesti je možné urychlit odhalení revmatického onemocnění a výrazně tak ovlivnit vznik nevratných strukturálních změn na axiálním skeletu nemocných a současně zlepšit dlouhodobou péči o nemocné. Nezbytnou součástí léčby je pravidelné cvičení a farmakologická léčba, která zahrnuje podávání nesteroidních antirevmatik, v případě periferního postižení i syntetických chorobu modifikujících léků (DMARDs) a případně také nejnovější modality, biologické léčby.