prof. MUDr. Josef Kautzner, CSc., FESC, Klinika kardiologie IKEM, Praha

Palpitace je poměrně častý příznak (název pochází z latinského palpitare – trhat sebou, pulzovat), který popisuje zvýšené až nepříjemné uvědomování si srdečního rytmu. Palpitace nesouvisející s fyziologickými podněty (např. zátěž) jsou obvykle příznakem poruch srdečního rytmu – arytmií. Nicméně, v některých případech může jít o projev jiného onemocnění, jako hyperfunkce štítné žlázy, hypoglykemie nebo anémie. Odhaduje se, že palpitace jsou důvodem vyšetření u lékaře ve více jak 15 % případů. Charakter palpitací, který je potřeba zjistit odběrem anamnézy, může napovědět, o jakou situaci se jedná. Důležité je, že subjektivní vnímání palpitací nemusí nikterak korelovat se závažností stavu, jehož jsou palpitace projevem. Nejdůležitější je zajistit co nejpřesnější popis palpitace: 1) Nejčastěji jde o pocit přeskakování srdce s intenzivnějším stahem, obvykle v klidu. Jde buď o supraventrikulární nebo komorové extrasystoly. Ani jeden stav neohrožuje pacienta bezprostředně na životě, i když četnější komorové extrasystoly u pacienta se známým srdečním onemocněním, zejména s dysfunkcí levé komory, mohou představovat zvýšené riziko vzniku maligních arytmií. 2) Další důležitý typ palpitace je rychlé bušení srdce s náhlým začátkem a koncem. Pokud požádáme pacienta, aby vyťukal prsty na stole frekvenci bušení srdce, bývá to obvykle nad 150/min. Nejčastěji jde o projev některé ze supraventrikulárních nebo idiopatických komorových arytmií. Pokud pacient líčí, že situaci dokáže zvládnout vagovým manévrem, jde prakticky jistě o AV uzlovou reentry nebo AV reentry tachykardii. Idiopatické komorové arytmie u jinak zdravých, obvykle mladších osob vznikají často po tělesné námaze. Opět nejde o život ohrožující stav a pacient by měl být poslán k provedení katetrizační ablace. 3) Bušení srdce u nemocných se strukturním postižením srdce (např. po infarktu myokardu atd.) bývá projevem komorové tachykardie, nicméně může jít i o jiné arytmie. Mělo by být podnětem k zavolání záchranné služby, zejména pokud je spojeno s pocitem slabosti, dušnosti nebo bolesti na hrudi. 4) Opakující se epizody palpitací se synkopami, často i s křečemi u jinak zdravých jedinců mohou svědčit pro některou z „kanálopatií“. Jde například o syndrom dlouhého nebo krátkého QT, syndrom Brugadových nebo další. Zde je kromě natočení EKG důležitá i rodinná anamnéza. Pokud má pacient v rodinné anamnéze náhlá úmrtí (nebo pokud je léčen neúspěšně pro „epilepsii“), měl by být vyšetřen na kardiologickém pracovišti. Kromě anamnézy je důležité fyzikální a základní laboratorní vyšetření (k vyloučení jiných příčin). Samozřejmě, některá z forem EKG záznamu je pro diagnostiku arytmií základním vyšetřením. Urgentní vyšetření pro palpitace: palpitace při zátěži, se synkopou nebo presynkopou; rodinná anamnéza náhlé smrti nebo „kanálopatií“; AV blokáda 2.–3. stupně na EKG; synkopy nebo EKG obraz komorové tachykardie při strukturním postižení srdce. Léčba palpitací je určena jejich příčinou. Při nepříliš četných extrasystolách stačí obvykle uklidnění nemocného nebo betablokátory. Je důležité mít na paměti, že většinu setrvalých tachyarytmií lze léčit nebo vyléčit katetrizační ablací.