MUDr. Jana Hašková, Klinika kardiologie IKEM

Synkopa je označení pro náhlou, krátkodobou ztrátu vědomí, která obvykle u stojícího pacienta končí pádem. Úprava stavu je velmi rychlá. Synkopa není sama osobě onemocněním, ale příznakem. Příčina je ve většině případů banální, může však být projevem závažného onemocnění. Proto by měl být původ synkopy vždy posouzen lékařem. Konečnou příčinou synkopy je porucha prokrvení mozku z různých příčin. Nejčastěji jde o pokles tlaku nebo snížení návratu krve k srdci, které poté nemá co čerpat. Synkopu rozlišujeme na nervově-zprostředkovanou, synkopu při ortostatické hypotenzi a synkopu srdečního původu. Nervově zprostředkovaná synkopa je daleko nejčastější. Příčinou je pokles tlaku a tepu při delším stání nebo některých nepříjemných stavech (odběr krve apod.). Prodromy i příznaky jsou charakteristické. Není proto často potřeba žádného dalšího vyšetřování. Stav vyžaduje ujištění pacienta o benigní povaze a poučení o režimových opatřeních. Ortostatická synkopa – tj. pokles tlaku po postavení. Tato synkopa bývá nejčastěji navozena léky, které snižují tlak. Může přispět i nedostatečný příjem tekutin. Také ji vídáme u některých interních nemocí (DM, Parkinsonova nemoc). Pokud je anamnéza jasná a je dokumentován pokles krevního tlaku po postavení, také častokrát nevyžaduje dalšího vyšetřování. Kardiální synkopa je nejdůležitější, protože může být projevem závažného srdečního nebo cévního onemocnění. V zásadě rozlišujeme mdlobu způsobenou arytmiemi nebo poruchou proudění krve v srdci. Z arytmií může způsobit omdlení jednak bradyarytmie, ale také tachyarytmie – především komorové. Poměrně typická bývá anamnéza u arytmií při tzv. kanálopatiích, které mají genetický podklad, na základě kterého je vyšší riziko vzniku polymorfních komorových tachyarytmií. Ty mají většinou spontánní konec a vedou proto typicky k synkopám bez prodromů, někdy i s křečemi a pomočením. Proto je řada pacientů léčena omylem pro epilepsii. Nejčastější geneticky podmíněnou kanálopatii je syndrom dlouhého QT. Často mívá podobné potíže více členů rodiny nebo jsou v rodinné anamnéze případy náhlého úmrtí. Tehdy je nutné pacienta poslat na kardiologické vyšetření. Poruchy toku krve mohou být způsobeny chlopenními vadami, jako je například zúžení aortální chlopně, hypertrofická kardiomyopatie s obstrukcí, nádory srdce nebo plicní embolie. Většinou bývá abnormální fyzikální nález na srdci (šelesty). Synkopy se vyskytují v takových případech charakteristicky při zátěži nebo změně polohy. Rozpoznání srdeční příčiny synkopy je důležité, protože se ve většině případů dá nějak léčit vyvolávající příčina nebo ji lze zcela odstranit. Důležité body pro praxi: Při vyšetření pacienta s mdlobou je v první řadě nutno rozhodnout, zda šlo skutečně o synkopu – řada stavů může synkopu připomínat. Hlavní roli v diagnostice hraje tzv. vstupní vyšetření. To sestává z detailní anamnézy od nemocného a svědků, dále z fyzikálního vyšetření a ze standardního EKG záznamu. Na základě tohoto vyšetření lze stanovit diagnózu až v 60 % případů. Pro praxi je důležité rozhodnutí o tom, které pacienty okamžitě hospitalizovat. Všeobecně se přijímá za indikace synkopa při anamnéze ICHS nebo srdečního selhání nebo známých komorových arytmií, synkopa s bolestmi na hrudi, synkopa u pacienta s fyzikálním nálezem podezřelým z chlopenní vady, srdečního selhání nebo mozkové příhody. Pokud je k dispozici EKG, potom jsou důvodem k hospitalizaci významné bradyarytmie, prodloužení QT, blokáda levého raménka Tawarova nebo komorové arytmie. Je vhodné hospitalizovat i nemocné s poraněním při synkopě, pacienty s četnými epizodami synkopy nebo pacienty starší 70 let věku.