MUDr. Hana Brožová, Ph.D., Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. LF UK a VFN v Praze

Poruchy chůze ve vyšším věku zahrnují změny spojené s přirozeným stárnutím a patologické vzorce chůze na podkladě onemocnění, kterých s věkem přibývá. Chůze má velmi individuální vzorec, který je ovlivněn nejen věkem, osobnostními rysy, ale i aktuálním psychickým stavem nebo sociokulturním prostředím. Na realizaci chůze se podílí centrální a periferní nervový systém, senzorický systém a muskuloskeletální aparát. Vzhledem k energetické a metabolické náročnosti je pro chůzi nutná i dostatečná funkce kardiovaskulárního a respiračního systému. Podíl mnoha systémů na realizaci chůze vysvětluje, proč jsou poruchy chůze ve vyšším věku tak časté, a proč jsou zpravidla multifaktoriální. Hlavní příčiny zhoršování chůze ve vyšším věku tvoří oslabená funkce pohybového aparátu, senzorimotorický deficit, kognitivní změny, zhoršení funkce kardiovaskulárního a respiračního systému i nežádoucí účinky léků. Nejčastější poruchy chůze ve stáří spojené s neurologickým onemocněním jsou ataktická chůze při polyneuropatii, frontální porucha chůze při vaskulární encefalopatii nebo normotenzním hydrocefalu, hypokinetiko-rigidní (parkinsonská) porucha chůze u Parkinsonovy nemoci a hemiparetická chůze po cévní mozkové příhodě. Přesto, že jsou poruchy chůze ve stáří časté a výrazně ovlivňují kvalitu života, nejsou dostatečně rutinně vyhodnocovány při ambulantních vyšetřeních. Citlivá detekce poruch chůze a následné řešení obtíží v rámci multidisciplinárního týmu, jsou nezbytné nejen pro zlepšení kvality života pacienta s poruchou chůze, ale i pro prevenci dalších komplikací.