 |
Bezpečnost vysoce účinných DMD v léčbě RSdoc. MUDr. Zbyšek Pavelek, Ph.D., Neurologická klinika LF a FN Hradec KrálovéLéčba roztroušené sklerózy zaznamenala v posledních dvou dekádách významný pokrok. V současné době neexistuje univerzální léčebné paradigma ani nejsou schválené jednoznačné terapeutické algoritmy odsouhlasené odbornými společnostmi. HET (high efficacy therapy) spočívá v nasazení vysoce účinného léku již z počátku onemocnění i s vědomím případného rizika výskytu závažných nežádoucích účinků. Pro relaps-remitentní formu RS jsou mezi HET terapii řazeny perorální léky: cladribin, fingolimod, ozanimod a ponesimod, injekční: ofatumumab a infúzní: alemtuzumab, natalizumab a ocrelizumab. Pro aktivní sekundárně progresivní RS je k dispozici siponimod. V prezentaci jsou diskutovány jednotlivé léky z hlediska indikace, krátkodobé i dlouhodobé bezpečnosti a ve vztahu k těhotenství. |
 |
Postavení selektivní imunorekonstituce v léčbě relabující RSprof. MUDr. Jan Mareš, Ph.D., Neurologická klinika FN OlomoucSoučasným trendem v léčbě relabující roztroušené sklerózy je zahájení vysoce účinné terapie v časném stadiu onemocnění. V úvahu připadají dva přístupy – kontinuální imunosuprese (monoklonální protilátky cílené na B- nebo T-lymfocyty či modulátory S1P receptorů) nebo pulzní imunorekonstituční léčba s potenciálem navození dlouhodobé remise i po ukončení podávání pulzů léčiva. Cílem přednášky je blíže seznámit s mechanismem selektivní imunorekonstituce, dopadem na klinickou a magneticko-rezonanční aktivitu onemocnění, praktickými důsledky v managementu pacienta a nově platnými indikačními omezeními úhrady této léčby. |
 |
Glymfatický systém CNS aneb lekce z neurobiologie na AAN 2022MUDr. Jana Lízrová Preiningerová, Ph.D. Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN, PrahaMetabolické potřeby mozku jsou velmi vysoké a na jejich zajišťování se podílí několik systémů. Glymfatický systém je paravaskulární prostor kolem mozkových tepen, kterým proudí mozkomíšní mok poháněn arteriální pulzací, který se pak prolíná s intersticiální tekutinou a vystupuje ven z parenchymu opět do venózních paravaskulárních prostor. Tento systém odstraňující odpadní látky z parenchymu CNS byl nazván jako glymfatický pro jeho podobnost s lymfatickými cestami a zároveň závislost na funkci aquaporinových kanálů na gliových buňkách. Glymfatické cesty CNS nejspíše mají široké patofyziologické implikace a mohou hrát roli i v neurodegeneraci pozorované u roztroušené sklerózy. |
 |
Poruchy chůze ve stáříMUDr. Hana Brožová, Ph.D., Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. LF UK a VFN v PrazePoruchy chůze ve vyšším věku zahrnují změny spojené s přirozeným stárnutím a patologické vzorce chůze na podkladě onemocnění, kterých s věkem přibývá. Chůze má velmi individuální vzorec, který je ovlivněn nejen věkem, osobnostními rysy, ale i aktuálním psychickým stavem nebo sociokulturním prostředím. Na realizaci chůze se podílí centrální a periferní nervový systém, senzorický systém a muskuloskeletální aparát. Vzhledem k energetické a metabolické náročnosti je pro chůzi nutná i dostatečná funkce kardiovaskulárního a respiračního systému. Podíl mnoha systémů na realizaci chůze vysvětluje, proč jsou poruchy chůze ve vyšším věku tak časté, a proč jsou zpravidla multifaktoriální. Hlavní příčiny zhoršování chůze ve vyšším věku tvoří oslabená funkce pohybového aparátu, senzorimotorický deficit, kognitivní změny, zhoršení funkce kardiovaskulárního a respiračního systému i nežádoucí účinky léků. Nejčastější poruchy chůze ve stáří spojené s neurologickým onemocněním jsou ataktická chůze při polyneuropatii, frontální porucha chůze při vaskulární encefalopatii nebo normotenzním hydrocefalu, hypokinetiko-rigidní (parkinsonská) porucha chůze u Parkinsonovy nemoci a hemiparetická chůze po cévní mozkové příhodě. Přesto, že jsou poruchy chůze ve stáří časté a výrazně ovlivňují kvalitu života, nejsou dostatečně rutinně vyhodnocovány při ambulantních vyšetřeních. Citlivá detekce poruch chůze a následné řešení obtíží v rámci multidisciplinárního týmu, jsou nezbytné nejen pro zlepšení kvality života pacienta s poruchou chůze, ale i pro prevenci dalších komplikací. |
 |
Změny kognice ve stáří: jak poznat, že stárneme normálně, a jak stárnout úspěšnědoc. MUDr. Martin Vyhnálek, Ph.D., Kognitivní centrum, Neurologická klinika 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, PrahaPřirozené stárnutí je spojeno s určitým úbytkem kognitivních funkcí, který nevede k poruše soběstačnosti, nicméně může mít důsledky na komplexní denní aktivity. V přednášce popisuji tyto změny kognice, uvádím možnosti odlišení stárnutí fyziologického od stárnutí patologického při Alzheimerově nemoci a jiných neurodegenerativních onemocněních a shrnuji možnosti prevence patologického stárnutí a zhoršování kognice ve stáří. |
 |
Závratě a posturální instabilita ve stáříMUDr. Jiří Polívka, CSc., Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita KarlovaNeurologická klinika, Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova Ústav histologie a embryologie a Biomedicínské centrum, Lékařská Fakulta v Plzni, Univerzita Karlova Závratě a posturální instabilita jsou ve vyšším věku časté a závažné pro zdravotní stav a kvalitu života. Tvoří jeden z geriatrických syndromů. Jsou významnou příčinou pádů, zlomenin, anxiozity, sociální izolace. Sdělení se věnuje jejich prevalenci, etiologii, jejich ovlivnění i důsledkům. Příčiny zejména posturální instability bývají obvykle multifaktoriální s podílem vestibulární, kardiovaskulární, zrakové, somatosenzorické, muskuloskeletální složky a integrity CNS. Základem péče je správná diagnostika a pokud možno kauzální ovlivnění příčin. Významná je edukace pacientů, jejich pečovatelů i používání kompenzačních pomůcek. Nezastupitelnou roli má motoricko-kognitivní trénink. Nedoceněné je využívání nových technologií, programů virtuální reality, individuálních i skupinových cvičení. Je doporučena jakákoli fyzická aktivita, která stimuluje udržování tělesné rovnováhy, aniž by ohrozila pacienta. Téma je významnou součástí léčebně-preventivní péče o seniory. |