Přednáška je věnována některým aspektům diagnostiky sekundární hypertenze. Sekundární hypertenze je definována jako zvýšení krevního tlaku důsledkem jiného, přesně definovaného patologického stavu. Výskyt v populaci hypertoniků se odhaduje na přibližně 5 %. Přítomnost této diagnózy znamená často obrat v terapii, neboť velká část těchto forem je léčitelná a někdy i úplně vyléčitelná. V běžné praxi se však většinou nesetkáme s celým výše uvedeným spektrem sekundární hypertenze, neboť některé formy jsou řešeny v dětství (koarktace aorty apod.). Přednáška je proto zaměřena zejména na postupy a záludnosti v diagnostice primárního hyperaldosteronismu a feochromocytomu.