Pacient s akutní závratí v ordinaci praktického lékaře

doc. MUDr. Jaroslav Jeřábek, CSc.

Závratě a poruchy rovnováhy patří k nejčastějším příznakům vůbec. Klinický obraz závrativých poruch je určen jejich příčinou. Vždy musíme vycházet z pečlivého rozboru anamnestických dat a z vyšetření pacienta. Při posouzení je nutné vycházet ze znalostí základních funkčních systémů, které se podílejí na udržování rovnováhy. Vjem rovnováhy je vytvářen multisenzorickým systémem, který zpracovává signály za tří smyslů: vestibulárního, zrakového a somatosenzorického. Konflikt informací, které přicházejí do rovnovážných center mozku, může vyvolat fyziologické závratě. Každá závrať tedy nemusí znamenat patologii. Závrať jako příznak různých onemocnění se vyskytuje u 15–35 % dospělé populace. Dvanáctiměsíční incidence bývá uváděna kolem 3–4 %. U téměř 50 % pacientů, kteří přicházejí pro nespecifické závrativé potíže a poruchu rovnováhy, je etiologie obtíží nevestibulární. Výskyt rotačního vertiga jako příznaku vestibulárního postižení je kolem 30 %. S věkem frekvence závrativých potíží narůstá. Předkládané video sumarizuje základní klinický obraz závrativých poruch.

Klinické vyšetření pacienta se závratí – doporučený postup

MUDr. Michaela Danková

Neuro-otologické vyšetření je spolu s cíleně vedenou anamnézou základním klíčem k diagnóze, proto je při vyšetření je výhodné postupovat systematicky. Při odběru anamnézy se zaměřujeme zejména na časový průběh a vyvolávající moment závratí. Samotné neuro-otologické vyšetření pak spočívá ve vyšetření funkce vestibulo-okulárního a vestibulo-spinálního reflexu, polohovacích manévrů a mozečkových testů. Cílem je v první řadě zjistit, zdali se jedná o vestibulární nebo nevestibulární závrať, určit charakter vestibulární poruchy (periferní vs. centrální) a nakonec zhodnotit, jestli se jedná o závažnou nebo nezávažnou diagnózu. Při vyšetření je nutno zvažovat i koincidenci periferního a centrálního postižení, která je častá u neurodegenerativních onemocnění, pamatovat na ní však musíme i u pacientů s akutním vertigem, kdy CMP ve vertebrobazilárním povodí může mimikovat periferní vestibulární syndrom.

Polohové závratě – diagnostika a léčba

doc. PhDr. Ondřej Čakrt, Ph.D.

Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV) je nejčastější vestibulární onemocnění v dospělém věku. Diagnostika (BPPV) je založena na správně odebrané anamnéze a klinickém vyšetření, při kterém vybavujeme typický nystagmus během provokačních testů, kdy hlavu pacienta polohujeme do specifických pozic odpovídajících rovinám jednotlivých polokruhových kanálků. Postižený polokruhový kanálek léčíme pomocí specifických repozičních manévrů, které vedou u více než 80 % pacientů k úspěšnému vyléčení.

Praktická část: Demonstrace základního vyšetření závrativého pacienta a nácvik polohových manévrů BPPV

MUDr. Michaela Danková, doc. PhDr. Ondřej Čakrt, Ph.D.