Úvodní slovo

doc. RNDr. MUDr. Pavel Ješina, Ph.D., Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN a 1. LF UK, Praha

Úvod do lyzosomálních střádavých onemocnění

doc. RNDr. MUDr. Pavel Ješina, Ph.D., Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN a 1. LF UK, Praha

Gaucherova nemoc v klinické praxi

MUDr. Stella Mazurová, Ph.D. Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN a 1. LF UK, Praha

Gaucherova nemoc je vzácné lyzosomální střádavé onemocnění s autosomálně recesivním typem dědičnosti a odhadovanou incidencí 1:60.000. Jedná se o onemocnění trvale progredující, s multisystémovou manifestací. Příčinou je nedostatečná aktivita enzymu glukocerebrosidázy, která má za následek lyzosomální střádání glukocerebrosidu především v buňkách makrofágového původu. Střádání je nejvíce vyjádřeno v retikuloendotelu sleziny, kostní dřeně a v parenchymu jater. Klinickými projevy jsou pak především hepato-či splenomegalie, která způsobuje abnormální abdominální distenzi, bolesti břicha či pocity plnosti. Závažnou komplikací pak může být infarkt sleziny, manifestující se až náhlou příhodou břišní. Postižení skeletu má za následek bolesti kostí až tzv. „kostní krize“, vyskytnout se mohou patologické fraktury, časná osteoporóza či avaskulární nekrózy hlavic dlouhých kostí. U dětí bývají vedoucími projevy růstová retardace, opožděný nástup puberty či celkové neprospívání. Laboratorně dochází ke změnám především v krevním obrazu charakteru trombocytopenie, jejíž klinickým korelátem mohou být epistaxe, krvácení z dásní nebo silnější menstruační či protrahované pooperační krvácení, méně často bývá přítomna anemizace. Vhodnou pomocnou metodou v laboratorní diagnostice je vyšetření elevace více či méně specifických biomarkerů typických pro toto onemocnění (ferritin, laktátdehydrogenáza, kyselá fosfatáza, chitotriosidáza, Lyso-GL-1). Diagnostika je založena na typických klinických projevech, charakteristických laboratorních nálezech a definitivně je potvrzena enzymologicky (sníženou aktivitou glukocerebrosidázy) a molekulárně geneticky, nálezem specifické mutace. Účinnou a bezpečnou léčbou Gaucherovy nemoci je substituce rekombinantního enzymu formou pravidelných nitrožilních infuzí, alternativou je, ve vybraných případech, perorální substrát redukční terapie. Nedílnou součástí je prevence ve formě genetického poradenství v postižených rodinách. Diagnostika pacienta s Gaucherovou nemocí je díky raritě, individuální variabilitě a různé intenzitě příznaků velmi obtížná, pacienti se však mohou vyskytnout v ambulancích celého spektra specialistů. V současnosti je na Stacionáři pro léčbu střádavých onemocnění sledováno a léčeno 36 pacientů.

Fabryho choroba – diferenciální diagnostika pro čtvrteční ráno

MUDr. Gabriela Dostálová, Ph.D., Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

Anderson Fabryho choroba (AFch) je na X chromozom vázané dědičné onemocnění, řazené do skupiny lysozomálních chorob. Jejím podkladem je chybná informace, patologická varianta v genu pro α-galactosidázu A. Následným přepisem vzniká malfunkční enzym, jehož výrazně snížená nebo až nulová aktivita vede k akumulaci glykosfingolipidů v nejrůznějších tkáních. Nejvíce postiženými jsou srdce, ledviny a mozek, kůže. Kardiální postižení zahrnuje hypertrofii zejména levé komory srdeční, poruchy srdečního rytmu s nutností implantací kardiostimulátoru a/nebo defibrilátoru, postižení endotelu cév. Postupná progrese postižení kardiovaskulárního aparátu vede ke srdečnímu selhání a tím nejen ke snížené kvalitě života pacientů, ale i jeho zkrácení. Současně s postižením srdce progreduje renální dysfunkce, která může přes proteinurii a výrazný pokles filtrační schopnosti ledvin vést k jejich selhání a potřebě hemodialýzy a/nebo transplantace ledviny. Ke klasickému postižení se řadí rovněž postižení kůže, nejen s klasickými angiokeratomy, ale i s velmi často sníženým pocením a tím i poruchou termoregulace. Pacienti se při minimální fyzické aktivitě přehřívají a trpí zvýšenou teplotou. Jedná se o onemocnění, které v případě časné diagnostiky a zahájení specifické terapie, je možné pozitivně ovlivnit, výrazně zpomalit. V České republice máme k dispozici plně hrazenou enzym substituční infuzní terapii, rovněž u některých variant onemocnění lze zahájit terapii chaperonovou. Pacienti z celé České republiky jsou sledovaní a léčení v Centru pro Fabryho chorobu, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.

Základy myologie, příznaky Pompeho nemoci

MUDr. Lívie Mensová, Fakultní nemocnice v Motole

Základním předpokladem pro odhalení vzácné diagnózy je pomyslet na ni. Přednáška přináší stručný přehled jak postupovat u pacienta s podezřením na svalové onemocnění. Provede Vás jednotlivými kroky diagnostického procesu a na příkladech konkrétních pacientů ukáže některé typické klinické příznaky. Zvláštní pozornost je věnována Pompeho nemoci, která je jednou z mála léčitelných vzácných svalových chorob a její časné odhalení a časné léčby výrazně zlepšuje vyhlídky pacientů.

Mukopolysacharidózy

doc. RNDr. MUDr. Pavel Ješina, Ph.D., Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN a 1. LF UK, Praha

Mukopolysacharidózy představují geneticky velkou skupinu klinicky závažných a postupně progredujících multisystémových onemocnění, která se řadí mezi lysosomální onemocnění se střádáním. Porucha funkce enzymů nezbytných pro degradaci glykosaminoglykanů vede k postupnému hromadění glykosaminoglykanů v buňkách a následným morfologickým i funkčním změnám tkání. Klinické projevy mukopolysacharidózy jsou velice heterogenní a postihují různou měrou takřka všechny tkáně. Diagnóza je založena na klinickém podezření a průkazu zvýšeného množství glykosaminoglykanů vyloučených v moči, ale konkrétní typ onemocnění je nutno stanovit na enzymatické a molekulárně genetické úrovni. V současné době je dostupné i vyšetření ze vzorku suché krevní kapky. Léčba závisí na typu onemocnění. Pro pacienty s mukopolysacharidózou I., II., IV., VI. A VII.typu je dostupná kauzální léčba pomocí enzymové substituční terapie, u pacientů s těžší formou mukopolysacharidózy I. a VI.typu se uplatňuje léčba pomocí transplantace hematopoetickými kmenovými buňkami a u pacientů s mukopolysacharidózou III. typu se zkouší substrát redukční terapie.

Diskuze

doc. RNDr. MUDr. Pavel Ješina, Ph.D., MUDr. Stella Mazurová, Ph.D., MUDr. Gabriela Dostálová, Ph.D., MUDr. Lívie Mensová